Daně jsou staré skoro jako lidstvo samo. Je známo, že již 3000 let před naším letopočtem v Mezopotámii lidé platili daně nejprve na naturáliích, např. obilím nebo dobytkem. V Egyptě bylo zdanění organizováno pomocí písařů a bylo velmi přísné.  V římské říši existovalo clo, pozemkové daně, daně z dědictví a daň z prodeje otroků. Ve středověku se daně odváděly feudálům ve formě naturálních dávek anebo roboty. V Evropě se výtěžek daní používal hlavně na financování válek, hradů nebo kostelů. Církev vybírala daně formou desátků

V 17. a 18 století s růstem států a centralizace moci přichází systematické vybírání daní. První moderní daň z příjmu vznikla v Británii (1799) na financování války proti Napoleonovi.  Nerovnoměrné zdanění vyvolalo ve Francii v roce 1789 dokonce francouzskou revoluci.

V 19. a 20 století se daně stávají hlavním zdrojem financování státního rozpočtu. Dochází k zavedení progresívní daně z příjmů, která je založena na principu čím vyšší příjem, tím vyšší sazba daně. Postupně se zdanění rozšiřuje v návaznost na vznik sociálních států, které z těchto příjmů financují sociální zabezpečení a zdravotní péči. Státní rozpočty tak postupně bobtnají a daně na jejich financování mnohdy nestačí. Deficity státních rozpočtů vedou k postupnému zadlužování států. Mnohdy se politici chovají k penězům daňových poplatníků naprosto nezodpovědně a ze státních rozpočtů se stávají bezedné studny. To u řady zemí již vedlo ke státnímu bankrotu. Namísto úspor pak státy hledají nové daňové zdroje jako je například digitální daň. Objevují se také diskuze o daňových rájích a o tak zvaném spravedlivém zdanění globálních firem. Příště se podíváme na pojem daňová kvóta a na to jaký byl její vývoj a jaká je dnes její výše v České republice.