Stanovení takto nízké hranice v době, kdy se stát potýká s miliardovými podvody v oblasti DPH, se nám jeví přinejmenším jako kontraproduktivní. Státní aparát by měl stíhat především velké ryby a měla by tomu odpovídat i částka, kterou se stanoví hranice, jejíž překročení znamená spráchání trestného činu.

Pokud při této hranici navíc stát zavede přípravu trestného činu zkrácení daně, není mi jasné, proč pak existuje zákon o advokacii a komoře daňových poradců. Každá daňová konzultace, při které jde o optimalizaci daně o víc než 50 tis. korun,  může být  totiž označena jako trestný čin. O to víc pak bude platit rčení: „Nic nepiš, pokud něco napíšeš, tak to nepodepisuj, pokud něco podepíšeš, tak se pak nediv“.

Zároveň se zavedením trestnosti přípravy krácení daně, může dojít až k bezbřehému rozšíření policejních odposlechů pod záminkou podchycení takového trestního jednání. To znamená, že při dnešním stavu české justice, pak může policie a státní zastupitelství „udělat“ každého nepohodlného podnikatele, advokáta či daňového poradce.

A to vše se děje v době, kdy socialistický stát utahuje šrouby na všech stranách a kdy se tak oprávněně stále více demokraticky smýšlejících lidí obává příchodu totality.

Pod záminkou boje s karuselovými podvody se tady spíš než cokoliv jiného, připravuje novodobý hon na čarodějnice a to se zdůvodněním, že stát musí mít především nástroje pro boj s daňovými úniky. Politici by se ale měli spíše zamyslet nad tím, v jakém ohromném rozsahu plýtvají  penězi daňových poplatníků  a proč jich stále nemají dost.

Neustálými restrikcemi, zvyšováním byrokratické zátěže, šmírováním a zavíráním lidí se ještě nikdy výběr daní dlouhodobě nezvýšil, ba právě naopak. Každá akce totiž vyvolá adekvátní reakci.  Experti a všichni kdo mají zdravý rozum před zavedením trestného činu “zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby“ důrazně varují, ale vláda jim nenaslouchá. Stejně jako tomu bylo v případě zavádění kontrolních hlášení a EET.