Do definice „dlouhodobého majetku“ je doplněna zásada, podle které se v případech, kdy plátce pořizuje tento majetek formou tzv. finančního leasingu (je mu přenechán k užití s ujednáním o budoucím převodu vlastnického práva), se tento majetek pro účely daně z přidané hodnoty považuje za dlouhodobý majetek uživatele.

2. Společnost (dříve sdružení)

Dochází ke zrušení specifické úpravy registrace a postupů při správě daně u společnosti – nově je postupováno podle obecných principů DPH. Nové podmínky jsou postaveny na individuálním působení každého člena (společníka). Podle nové právní úpravy každý společník sleduje svůj obrat samostatně, v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede veškeré údaje za svá uskutečněná a přijatá plnění (i ta, která uskutečňuje v rámci společnosti), v daňovém přiznání uvádí údaje za svá uskutečněná a přijatá plnění (i ta, která uskutečňuje v rámci společnosti), v souhrnném hlášení uvádí údaje o svých uskutečněných přeshraničních plněních a v kontrolním hlášení uvádí údaje o svých uskutečněných a přijatých plněních.

Při vystavování daňových dokladů se na každého společníka, který uskutečňuje ekonomickou činnost v rámci společnosti, vztahují ustanovení §27 a násl. zákona o DPH. Při rušení registrace postupuje každý společník jako každý jiný plátce. Společníci společností, kteří do 30. 6. 2017 postupovali podle původní právní úpravy, mohou podle přechodných ustanovení novely (bod 2) využít přechodné období a postupovat při uplatňování DPH podle této původní právní úpravy, nejdéle však do 31. 12. 2018.

Tato úprava se nám jeví jako naprosto nesmyslná. Mění dlouhodobě zavedenou a naprosto vyhovující právní praxi, která se uplatňovala u tzv. sdružení fyzických osob. Je absolutně nepochopitelné, která „chytrá“ hlava se rozhodla zkomplikovat život drobným podnikatelům. S tímto ustanovení v podstatě sdružením fyzických osob podnikatelů odzvonilo.

3. Místo plnění

Do ustanovení §10 zákona o DPH, které upravuje stanovení místa plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci, se doplňuje vymezení pojmu „služby vztahující se k nemovité věci“. Stanovuje se základní zásada, že takovouto službou je pouze služba, která má dostatečně přímou souvislost s danou nemovitou věcí.

4. Vznik povinnosti přiznat daň (§20a)

Dochází ke zpřesnění pravidla pro stanovení vzniku povinnosti přiznat daň při přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění. Povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty vzniká pouze v případě, je-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.