Někdy však stát umí vymáhat své pohledávky naprosto nekompromisně. Když vám v daňovém řízení doměří daň a s tím související daňové penále, musíte obojí ve stanovené lhůtě zaplatit finančnímu úřadu. A to bez ohledu na to, zda jste podali odvolání či nikoliv. Odvolání totiž nemá odkladný účinek. Pokud vám v odvolání nebude vyhověno, můžete se soudit. Pokud soud vyhrajete, stát vám daň včetně příslušenství vrátí. To ale může trvat řadu let a vaše firma mezitím může skončit v insolvenci.

Jak to ale tak vypadá situace se časem může změnit ve prospěch daňových poplatníků. Vedení ČSSD ignoruje pravomocný rozsudek a hodlá s úhradou svého závazku vůči advokátu Altnerovi čekat až na výsledek odvolání k Nejvyššímu soudu. Očekává totiž, že provomocné rozhodnutí bude zrušeno. Vzniká nám tedy precedens. Na jeho základě můžeme naprosto legitimně očekávat, že nám stát  vyhoví v naší žádost o posečkání s placením daně až do  rozhodnutí nejvyšší soudní instance. My totiž také očekáváme, že rozhodnutí o naší platební povinnosti bude zrušeno.

Kdybychom měli standardní právní stát, bylo by běžné, že je všem měřeno stejným metrem a všichni jsou vedeni k tomu, aby respektovali dané právní normy. Politici ČSSD, která je mimochodem stranou vládní, se však chovají tak, jako kdyby zákony, na jejichž tvorbě se sami podílejí, pro ně samotné neplatily. Dělí tím společnost na bohy a voly. Co je dovoleno bohovi není dovoleno volovi. A platí to nejen v tomto případě. Vezměme si příklad potírání stále kritizovaného švarcsystému. Podnikatelé ho mají zakázaný, ale asistenti našich poslanců a senátorů pracují na fakturu jako by se nechumelilo.

Jiří Hudera